Blog

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma kartami? Je dost podstatný. Spoustu lidí používá pro označování karty, kterou mají k svému účtu pojem „kreditka“. Ve skutečnosti se ale o kreditní kartu nejedná.

Pokud si zřídíte u banky běžný účet, dostanete k ní debetní kartu. Prostřednictvím této karty můžete využívat peníze, které máte na svém bankovním účtu, to znamená že s ní můžete platit u obchodníků, vybírat peníze z bankomatů a podobně. Můžete pomocí ní ale disponovat pouze penězi, které skutečně na svém účtu máte. To znamená, že, jestliže váš nákup stojí 101 korun, a na účtu máte pouze 100, nemůžete s ní zaplatit. Jiná věc je, pokud máte k svému účtu zřízený povolený debet, který vás pustí i do mínusové částky

Kreditní karta vám umožní využívat peníze banky. V podstatě si je od ní půjčujete. Kartu si sjednáte do výše určitého limitu a ten můžete měsíčně využívat. Třeba 10 000 kč. Pak můžete s těmito penězi nakládat, jako byste je vlastnili na běžném účtu.

Peníze musíte ale na kreditní kartu samozřejmě vrátit. Banky nabízí většinou určitý čas, kdy je možno peníze vrátit bez účtování poplatků a úroků. Pokud stanovený čas přesáhnete, budete navíc k částce, kterou vracíte, platit i úroky. Některé banky si účtují poplatky i za vedení karty. Proto vybírejte, která pro vás bude nejvýhodnější.

Kreditní karta je pro vás skvělou volbou, pokud chcete mít například rezervu, kdyby vám náhle vypadl pravidelný příjem a vy potřebovali něco neodkladně zaplatit. Tak si zkrátka pomocí kreditky půjčíte peníze od banky.

Tato možnost je ale vhodná jenom pokud potřebujete „půjčit“ peníze na krátkou dobu a malou částku, maximálně v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud potřebujete větší částku, můžete zvolit třeba americkou hypotéku bez doložení příjmu. Na té získáte lepší podmínky než na kreditní kartě, včetně dlouhé doby splácení a nižšího úroku.

Každá věková generace má v téhle době doma mobilní telefony. Ať jsou to naši prarodiče, rodiče dokonce i naše děti. Babičky a dědové mají telefony spíš jen na to někam se dovolat a po zbytek dne pomalu ani nevědí, kde jim telefony leží. My, jako rodiče, už jsem na mobilech o něco více závislý. Máme je stále při ruce, co kdyby nás někdo sháněl ať už po SMS zprávě nebo hovoru. Hledáme na něm stále nějaké informace – cestu za kamarádkou, typy na výlety či nějaký výrobek, předpověď počasí nebo kalkulačku na jednoduchý příklad.

Nejvíce jsou ale používány na sociální sítě. Smutné je, že je používáme každou volnou chvíli. Večer poslední, co zkontrolujeme, nejsou naše spící děti, zamčený byt či dům, ale naše sociální sítě. Ráno první, co většina z nás udělá je, že rozsvítí modré, nezdravé světlo svého mobilu a kontroluje, zda mu něco neuniklo. Nejhorším místem je za mě jednoznačně auto především, když sami řídíte. Neříkám, že to děláme všichni, ale buďme k sobě upřímní, kdo z Vás se ještě nikdy nepodíval do telefonu za jízdy? Nechme telefony být a vše potřebné vyřešme, až když máme čas a neřídíme.

Stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě. Především v dnešní době s přeplněnými silnicemi. Svůj dopad to má na naše děti. To oni tyto všechny informace vidí, sdílejí a učí se špatným návykům, protože jsou přesvědčeny o tom, že je to správné. Přeci když tohle dělají rodiče, musí to být správné. A všichni víme, že dětičky jsou pěkné opičky. Máme pocit, že dítě v první třídě telefon mít prostě musí, jinak by mohlo být šikanované ostatními. Nejlépe drahý a veliký. Pokud je to pro dobrou věc, mám na mysli, když se něco stane nebo mu ujede autobus, aby se mělo komu dovolat, proč ne. Jinak z jakého důvod ho dítěti pořídit? Aby ho nedalo z ruky? Hrálo hry s kamarádem, který bydlí několik pár metrů od něho místo toho, aby šli ven? Odpovědět si můžeme sami.

Každá věková generace má v téhle době doma mobilní telefony. Ať jsou to naši prarodiče, rodiče dokonce i naše děti. Babičky a dědové mají telefony spíš jen na to někam se dovolat a po zbytek dne pomalu ani nevědí, kde jim telefony leží. My, jako rodiče, už jsem na mobilech o něco více závislý. Máme je stále při ruce, co kdyby nás někdo sháněl ať už po SMS zprávě nebo hovoru. Hledáme na něm stále nějaké informace – cestu za kamarádkou, typy na výlety či nějaký výrobek, předpověď počasí nebo kalkulačku na jednoduchý příklad.

Nejvíce jsou ale používány na sociální sítě. Smutné je, že je používáme každou volnou chvíli. Večer poslední, co zkontrolujeme, nejsou naše spící děti, zamčený byt či dům, ale naše sociální sítě. Ráno první, co většina z nás udělá je, že rozsvítí modré, nezdravé světlo svého mobilu a kontroluje, zda mu něco neuniklo. Nejhorším místem je za mě jednoznačně auto především, když sami řídíte. Neříkám, že to děláme všichni, ale buďme k sobě upřímní, kdo z Vás se ještě nikdy nepodíval do telefonu za jízdy? Nechme telefony být a vše potřebné vyřešme, až když máme čas a neřídíme.

Stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě. Především v dnešní době s přeplněnými silnicemi. Svůj dopad to má na naše děti. To oni tyto všechny informace vidí, sdílejí a učí se špatným návykům, protože jsou přesvědčeny o tom, že je to správné. Přeci když tohle dělají rodiče, musí to být správné. A všichni víme, že dětičky jsou pěkné opičky. Máme pocit, že dítě v první třídě telefon mít prostě musí, jinak by mohlo být šikanované ostatními. Nejlépe drahý a veliký. Pokud je to pro dobrou věc, mám na mysli, když se něco stane nebo mu ujede autobus, aby se mělo komu dovolat, proč ne. Jinak z jakého důvod ho dítěti pořídit? Aby ho nedalo z ruky? Hrálo hry s kamarádem, který bydlí několik pár metrů od něho místo toho, aby šli ven? Odpovědět si můžeme sami.