Na první mobily skutečně běžný člověk se svými příjmy nevystačil. Musel by si vzít půjčku. Věřte nebo ne, někteří to už tehdy tak dělali, aniž měly mobily takovou důležitost. Ale on ho měl a byl pan Někdo. To, že ho skoro nebylo k čemu používat bylo podružné. Ceny šly potom poměrně rychle dolů a už si ho mohli dovolit i ti méně mohovití. Pravda, také na půjčku, ale už je mělo spousta lidí, takže tam už to využití bylo. Dvouřádkový displej umožnil také SMS, což byla naprostá pecka. O barevných displejích se tehdy zdálo jen několika vědcům. Ale přišly, byť jejich rozměry například tři krát tři centimetry nedávaly nějak moc prostor k zábavě.

Ale hry už tam byly a mini foťák také. Jeho výkon však nezavdával příčiny k jásotu a archivaci fotek už vůbec ne. Ještě pořád vyhrával kvalitní fotoaparát. Ale mobil byl za pár výplat váš. Nu a pak přišly velké displeje, naprostý propad cen, a to byla doba, kdy jste si zašli pro nový přístroj s jednou výplatou, a ještě vám v poklidu zbyl nějaký peníz na stravu. Dnes je situace zcela jiná, mobil koupíte pod rukou za dvě stovky, pokud nepožadujete nějaký velký výkon a stačí vám volání. Velké a čitelné displeje ještě svou velikostí neřekly poslední slovo.

Nedávno byla reklama, ve které se mobil skládal ze tří částí a jejich rozložením jste získali regulérní tablet. To už je ovšem někde jinde než současnost. Ale přijde to, určitě. Výrobci už nad tím přemýšlejí a neuplyne dlouhá doba, budeme mít mobily rozkládací za slušnou cenu. Jestli ovšem nebudou i hodně poruchové, ale to je jiná kapitola věci. Mimochodem, víte, že dnes už si skoro nikdo nedává mobil opravit? Jestli má placku za tisícovku a za opravu má dát osm set, tak s ním mrskne do elektroodpadu a koupí si raději novou placku. Což se mu není co divit, když si technik v opravně bere čtyři stovky na hodinu. Plus další poplatky a cena součástky.