Každý obor má své staré mistry, jejichž jméno zná v podstatě každý a kteří v mnoha případech představují základ, od kterého se odrážíme. To samé platí i ve vědě, ačkoliv by se to na první pohled nemuselo hned zdát. Je však pravdou, že mnozí laici si to představují jinak. Stačí jen, když vezmeme evoluční teorii. Valná většina z nás ji má spojenu s Darwinem a jeho dílem O původu druhů. A jistě, ve své době to představovalo v podstatě revoluci, avšak říkat, že se jím řídíme dodnes, by byl nesmysl. Tak totiž věda, na rozdíl například od literatury, nefunguje. Jistě, Darwina uznáváme pro jeho přínos, avšak velmi dobře se bez něj obejdeme.
Faktem totiž je, že vědci, žijící před stovkami let, neměli k dispozici ani zdaleka takové možnosti, jako máme my. V Darwinově době například nebylo známo vůbec nic o genetice, ani zákony dědičnosti ještě nebyly známy. Musel tedy pracovat s tím, co měl k dispozici, a to znamená, že v jeho díle najdeme mnohé nepřesnosti. Následující generace však jeho teorie ověřovaly, konfrontovaly s nejnovějšími poznatky z nejrůznějších oborů, jako je paleontologie, archeologie, anatomie, biologie, genetika a mnohé další.
Na základě dosažených výsledků pak některé věci upřesnili, jiné zavrhli, dokud jsme se nedostali v porozumění tam, kde jsme dnes. Přesto však mnoho lidí v podstatě věří, že Darwinovo dílo je pro nás něco jako Bible. Ale proč? Protože právě tito lidé mají problém pochopit postupný vývoj. Většinou se totiž jedná o lidi s náboženským založením, kteří jsou zvyklí brát Bibli jako nezpochybnitelnou autoritu. Toto mínění nakonec přenáší i na ostatní, u kterých věří, že jsou na tom podobně. Nedovedou si totiž představit, že by to mohlo být jinak. A to je k jejich škodě. Velmi často tak totiž přichází o nejnovější objevy a nálezy, což je velká škoda. Prospěch by z toho totiž měli všichni.
